Casanova Sútra Epizoda III.

Posted by aura On September 12, 2010 Comments Off


Šestnáctá kniha Jaroslava Dobeše

CASANOVA SÚTRA

aneb Tajnosti lásky a sexu

právě vyšla

Více informací naleznete zde >>>

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .


III. EPIZODA


Tantra neuspává. Představím si holku, okamžik průniku. Surftantra rozlišuje dva typy lidí, a to donjuanovské a casanovské. První milují okamžik průniku, a ti druzí okamžik orgasmu. Vzpomínám, jak jsem do ní pronikal poprvé. Její tvář, její životní situaci, prostě její univers v době, než jsem ho zpenetroval, aby odváděl energii do vesmíru mého.

Jak? V magii se tomu říká Inkubus a Succubus, v Artantře sexuální háček. Neustále si opakuji okamžik průniku a vyhýbám se jakékoliv navštívence do casanovského světa, jakékoli myšlence na orgasmus. Tak jako rybář spící u nahozené udice čekám, až Artantrický háček zabere.

Teď se pocity jako vlasec napnuly a háček, který jsem před lety zanechal v krásné divoké holce zabral. Teprve nyní přesouvám mysl od vzpomínek na průnik ke vzpomínkám na výstřik. Jako by sníh kolem mě začal tát, mé nitro polilo horko, vše uvnitř mě i kolem mě se napjalo tak, jako štika napíná vlasec mezi háčkem zaseklým v jejím těle a rybářem. Pak už nic nedělám, jen čekám, jak dlouho Artantrický háček, který jsem v ní zanechal, bude přivádět energii tepla.

Vím, že jí to nedělá dobře. Zřejmě ji právě rozbolela hlava, bezdůvodně se pohádala či dokonce omdlela, ale je to jediná možnost na to, abych přežil tuto noc. Energie, kterou sají Artantrické háčky je přesně ta energie, kterou oživujeme tento svět dřeva a kamene, kterou oživujeme zombie, Pinocchia a také každé dítě. Protože právě tato energie dokáže počít nový život. Lidský život prožívá nejkrásnější, nejplnější okamžiky skrze tuto energii, protože právě ona způsobuje zamilovanost, právě ona může za nevysvětlitelnou vášeň, která vede milence do vztahů typu „s tebou nemohu, a bez tebe taky ne“, právě ona dokáže adepta pozvednout k Nirváně, dobrodruha k adrenalinovému opojení a ostatní k pocitům spokojeného štěstí. Jenomže se jí nedostává. Léty totiž skrze naše sexuální spojení, tedy Artantrické háčky stále více odtéká jinam, a tím snižuje naši schopnost lásky, radosti i vášně. O vzniku háčku rozhoduje první průnik milence do pochvy. Také vědci zjistili, že ve výstřiku druhého milování je o polovinu méně spermií, než když se dva lidé spolu milovali poprvé v životě.

Psychika se uklidnila. Nezmrznu. Obživen návalem energie vycuclé z mých bejvalek, vracím se k původním přípravám na extrémní výkon. A tak pořád do kola recituji Abrahadabra, Abrahadabra. Vibrace se mění, něco se děje. Abych to neztratil, zaříkávám ještě intenzivněji. Najednou tma se záblesky světla, jež se více a více přibližují, až jsou všude, a já se rozpouštím v Abrahadabra a v energii pocitů nakumulovaných skrze Artantrické háčky, v sexuální energií nakumulované ze všech mých milenek, ze všech mých orgasmů.  Já, rozpuštěn v Abrahadabra, ocitám se na poušti, v pozadí je pyramida. Na ní egyptský bůh Horus. Pak to zhaslo. Ležím tu ukryt před počasím ve sněhovém záhrabu a každý nádech spojuje neskutečnou zimu s teplem, které cítím uvnitř.  Al Crowley, jeho Abrahadabra a holky, se kterými jsem se pomiloval, mě zachránili od umrznutí.

Jen jestli neprocházíš dalším stupněm podchlazení, jen jestli pocity tepla nejsou známkou, že tvé omrzlé nervy přestaly cítit. Ozval se realista z mé hlavy. Možné to je, připouštím. Teplo, světlo, poušť jsou bludy. Asi umírám. Najdou mě nejdřív za půl roku, na začátku horolezecké sezóny. Doufám, že mi při identifikaci prošacují kapsy. Mám tam pro ně připravený vzkaz:

Prosím, nechejte mé tělo zde, v náručí hory K2, a na jednoduchou plaketu mi dejte tento nápis:

Zde skončila pouť tantrika Kellyho, žáka zmizelého surfera Óm nadsamce.

Fuj! Já nechci umřít, alespoň ne ve spánku! Když už, tak ať umřu zítra, při žití svého osudu!


Comments are closed.