Vzpomínky tantrika čtvrté jednání

Posted by aura On November 7, 2010 Comments Off


MEMENTO DOBEŠ

aneb STRIPTÝZ ČESKÉ ÚSTAVY

Naši milí čtenáři,

Vzpomínky tantrika sahají na velmi vysoká místa soudnictví
a státních orgánů. A tak spousta lidí si nepřeje slyšet pravdu.
Přes morální a náboženské násilí, které trvá již několik let,
jsme si dovolili vydat tyto texty…. více >>>
.
. . . . . . . . . . . . .

Čtvrté jednání

PRVNÍ ČTVERKA

S Věrou Ehlovou, jež byla můj přerovský miláček, jsme měli spíše platonický vztah. Měla fajn rodinu a byla o šest let starší, stejně jako Martina. Jednoho dne ke mě do kanceláře na olomoucké Jednotě, kterou jsem sdílel s panem Zentrichem a ještě jednou osobou, poslala manžela s tím, že stále víc churaví a že lékaři mu nedokáží pomoci, protože neví, co mu je. Mladý, hezký, inteligentní chlap, aura v pořádku. Pochopil jsem, že se jedná o karmický dluh. V takových případech léčitel nezmůže nic. Vrátíte peníze za konzultaci a pomodlíte se, aby dotyčný, či někdo v jeho okruhu, nezemřel… Brzy na to muž skončil připoutaný k lůžku, bylo to na nekonečně dlouho. Ona jezdila dál na semináře, ale já jsem v takové situaci nedokázal na Věru fyzicky sáhnout, bylo mi to blbé.

Blbé to rozhodně nebylo mladíkovi jménem Rosťa Psotka. S tímto muzikantem jsem dělal své druhé cédéčko Za tajemstvím pyramid, byli jsme spolu na pouti Egypt 99 a měli jsme s ním nekonečné starosti, protože ženské si na akcích stěžovaly, že opakovaně chodí do jejich pokojů, když se převlíkají nebo koupou. Občas dostal červenou kartu a byl vyloučen ze semináře za dvojí nepřístojnost. Rosťovi to příliš nevadilo a vždy se s upřímným úsměvem zeptal Marušky, která ho po vyloučení vozila na ranní vlaky:

“Jé, Maru, my jedeme na výlet? A kam jedeme?”

“Ne, Rosťo, jedeš domů, protože jsi byl vyloučen z akce. Jára ti to právě vysvětloval přes dvacet minut…”

Nakonec organizátoři Rosťovi odmítali posílat pozvánky na akce, a když jim volal, kdy jako něco bude, lhali mu, že žádné akce nejsou. Tak moc se báli, že jim zprzní nějakou seminářovou návštěvnici. Ale přitom nevěděli, že na akci mají daleko nebezpečnější lidi než pohledného mladého hudebníka.

Jednu manažersky vypadající paní z Prahy jsem přistihl na podivných pochůzkách po areálu akce. Moc jsem ji neznal, byla na akci poprvé, ale hodil jsem s ní řeč. A nakonec se mi přiznala, že se na akci přijela oběsit a že jsem ji přistihl při hledání místa ke skonu. Ty vole, to by si na mě konkurence zgustla, kdyby se mi na akci oběsila nějaká hysterická paní!

Že tohle není o sexu?

Ok, tak nebezpečnější než undergroundový Rosťa byl třeba slušný občan Petr Buráň. Měl pověst nejhodnějšího muže mých seminářů, čímž si získával důvěru žen. A když pak došlo na lámání chleba, udeřil.

Řekl, že mě odveze z akce domů. A najednou jsme skončili v temném lese. Hrobové ticho. Už jednou jsem zažila pokus o znásilnění a bylo mi jasné, že je to tu nanovo. Nakonec promluvil: “Všichni si o mě myslí, že jsem hodný, ale já vůbec nejsem hodný…” Nakonec nezaútočil a bez vysvětlení mě odvezl domů. Určitě tak ojel spoustu účastnic seminářů.” Vzpomíná jedna z nich.

Chování slušného podnikatele Petra Buráně a mnohých dalších by se muzikant Rosťa, který teď objíždí s cirkusem Evropu, určitě nikdy nedopustil. A to se ho nezastávám, dyť mi nejen zprznil spoustu studentek, ale také oltář.

Byla vánoční akce pro nejzasloužilejší studenty. V horském centru v Beskydech. Vcelku přepychová stavba, ale ze dřeva. Navíc všude sníh a ticho, takže mě uprostřed noci vzbudí, jak se říká v paneláku, „sousedská výroba dětí“.

Do boha, oni mi tuná jebú!

Odkud se to ozývá… Otevřu jedinou místnost, ve které právě nespí hafo lidí, což je modlitebna – meditovna s vánočním oltářem. Ten už není, záda mrdající dvojice Rosťa – Věra ho rozdrtily energií vášně. Věděl jsem, že to je problém. V civilizaci si můžete dělat, co chcete, ale v magii má vše svůj pevný řád, a to i mrdání, a to i celibát…

To, že spolu paří, jsem věděl, a tak jim říkám:

“To jste to nemohli dělat jinde?”

“Jinde jsou lidi.”

“Já myslím venku.”

“Tam je sníh a zima…”

Na konci vánočních svátků celý objekt shořel. Několikamilionová škoda, ale hlavně to byla ztráta citová. Místo se z toho už nikdy nezvetilo a zůstalo pouhou pobočkou mého kláštera OD6 s názvem klášterní poustevna B7.

Tolik v duchovnu stojí nekázeň některého ze stoupenců. Zpráva o požáru, který srovnal se zemí vše kromě čističky vody, jež byla v podzemí, mě zastihla na Srí Lance, kde jsem s Katkou Králíkovou probíral budoucnost mého centra v indické Dharmasale, které jsem v roce předcházejícím založil.

Věděl jsem, proč to shořelo, a rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu dávat do učení lidí tolik zasvěcenecké energie a že každého vždy nejdříve podrobím mnohaletým zkouškám, které nepůjde vydržet. A teprve pak ho něco naučím. Jen tak jsem mohl zabránit podobným škodám způsobeným nesprávným nakumulováním duchovní energie

Na jaře 1998 ve Vysokých Tatrách jsem měl už zmiňovaný seminář „Proměna lidí ve Vlkodlaka“ a jedním z programů bylo lezení na skalách ve Slovenském ráji. U řeky Hron pak malá skupina projde mystickou obdobou křtění Janem Křtitelem v řece Jordán. Maruška Bakešová s Bárou viděli, že se něco zajímavého děje, a přiběhly, aby se k nám přidali.

Říkám:

“Holky, dobře, ale tím pádem vás bude třináct, což znamená, že mezi vámi je můj budoucí Jidáš…”

Mezi těmi, co jsem křtil v Hronu, byl i Milan Šrámek. A později si o něm někteří ze zúčastněných říkali, že Jidášem byl právě on. Omyl, věděl jsem, kdo bude můj Jidáš, ze znamení toho dne. Během meditace lezením mi soudkyně Eva, kterou známe z Ondřejova osahávání, hodila z vrcholu skály na hlavu sedák s karabinou, což je dost bolavé a bez přilby i nebezpečné. Byla to nehoda, ale na duchovních seminářích slovo Nehoda či Náhoda neexistuje. Pro mě to bylo po celé ty roky znamení, že ona je můj Jidáš. Oproti ní mi Milan Šrámek nikdy nic zákeřného neudělal.

Přes toto vědomí jsem s ní, s Jidášem mého života, prožil několik intenzivních let mileneckého vztahu, vztahu, který odsunul Martinku Resovou na druhou kolej. Jak to? O tom více v příběhu 352. (Poznámka redakce. Tento příběh 352 je stále v archívu pro vydání až 20 let po smrti autora; snažíme se o jeho zveřejnění, tak uvidíme, jak jednání dopadnou).

Každý člověk v životě potká velkou Lásku. Je to duchovní právo, zákon osudu. Ale stejně tak každý člověk potká ve svém životě svého Jidáše, je to duchovní zákon. Ježíš měl Jidáše jako oblíbeného blízkého učedníka. Jidášem totiž nemůže být cizí, vzdálený člověk, to by byl jen běžným nepřítelem, jakýmsi Pilátem. Víte vy, kdo byl či bude Jidášem vašeho života?

Po návratu z Tater 98 v bytě u Martinky Resové proběhne nerealizovaná čtverka Martina+Bára+Eva soudkyně a Petr Císař. Prozatím skončí u běžné masáže chlapa třemi ženskými. Ale hned na podzim jsem se stejnou trojicí žen předčasně ukončil seminář v Přerově. Moc mě nebavil, a tak jsem po sobotě nechal vrátit lidem peníze za vstupné a odjel jsem s těmito třemi ženskými do Zlína, kde jsme tantricky kopulovali a kumulovali energii čtyř těl.

A byla to fakt super polízanice, rozhodně lepší než seminář na malém městě. Během jednoho z orgasmů jsem se během stříkání spermatu do číchsi úst rozhodl, že semináře nadále budu dělat výhradně v krajských městech. Taky jsem přemýšlel nad tím, že by si skvělá Martinka zasloužila skvělého chlapa. S jedním se totiž právě rozešla, jmenoval se Marek, vcelku dokonalá partie, ale byl mladší a vadilo jí, že kouří trávu.

.
Galerie textů hrdinů příběhu:

Jaroslav Dobeš
Óm nadsamec vyučuje Tantru

II. Tantrické kladivo >>>
Martina Resová
Feng Shuej aneb Nespěme si na štěstí >>>

Comments are closed.