Casanova Sútra Epizoda XII.

Posted by aura On November 14, 2010 Comments Off


MEMENTO DOBEŠ

aneb STRIPTÝZ ČESKÉ ÚSTAVY

Naši milí čtenáři,

Vzpomínky tantrika sahají na velmi vysoká místa soudnictví
a státních orgánů. A tak spousta lidí si nepřeje slyšet pravdu.
Přes morální a náboženské násilí, které trvá již několik let,
jsme si dovolili vydat tyto texty…. více >>>
.
. . . . . . . . . . . . .

XII. EPIZODA

Je na čase změnit vnitřní obsah Crowleyovy mantry určené zasvěcenci na stupni Mistra Chrámu:

“Silou energie Mahámudry, si já probuzený, podřizuji celý Vesmír.”

Řeknu nahlas a vyjádřím tím druhý, tantrický význam mantry, kterou začínám své zasvěcení v Chefrenově pyramidě. Pak již zase pokračuji latinsky Vi Veri Vnivesum Vivus Vici, Vi Veri Vnivesum Vivus Vici… Ale v hlavě si hlídám tento druhý význam Mahámudry. A abych tantrický význam umocnil, objedu si lehkým dotykem prostředníčku žalud a přičichnu k vůni lůna Sekhet, jež mi tam stále zůstala z balkónového zasvěcení do ženské tantrické sekty Trnitého Falu.

Mozek reaguje na vůně daleko silněji než na cokoliv jiného. Má to být právě pach vašeho partnera, co jemu nebo jí ve vašem mozku zajišťuje vaši věrnost a lásku. Má to být vůně kadidla, co u věřících zajišťuje oddanost církvi, vůně vonných tyčinek, co udržuje New Age people na seminářích, vůně oblíbeného baru, co dělá z chlapa pařmena, a vůně kundy, co přehazuje myšlení muže z hlavy do koulí, tedy do centra kundalini, na počátek cesty za Mahámudrou.

Podle modro-oranžové energie, která se jako dým line chodbou pyramidy kolem komnaty, do níž jsem umístil první magický kruh, poznávám, že červení elementálové, ochránci milenců, s respektem uvolnili pyramidu astrálním, a možná, jak doufám, i fyzickým bytostem noci.

Hlava se roztřeští, první magický kruh je probořen. Zatímco hlava třeští v pocitech mísících pocity brnění žaludu při orálním sexu s vrtáním zubu u zubaře a prvním orgasmem uvnitř dlouho chtěné a sváděné milenky, rozžehávám předpřipravený druhý magický kruh určený duši Ka a dění noci.

Ba totiž následovalo modro-oranžové světlo a odletělo chodbou někam vzhůru, daleko. A z toho, co vidím, to nebylo jen ven z pyramidy na laserové šou, které se každý večer u Sfingy promítá na stěny pyramid. Vím, že Ba letělo kolem Jupitera, a pak dál někam, kam světlo putuje dlouhá staletí. Pod oblouky hvězd, Siria, Polárky, Plejád, Orionu…

Teď je jen na mně, abych uprostřed noci na duchovní rampě v Chefrenově pyramidě tuto úchvatnou pouť již oddělené duše Ba dokázal překonat a po mystické mumifikaci fyzického těla dokázal vznést duši Ka Nad oblouky hvězd…

Do prdele, a je ráno! Poskakuji šťastně jako blázen. Ráno, je ráááááánoooooo! Křičím a hulákám. Pak v tom křepčení spadnu do sněhové díry, do záhrabu, v němž jsem přežil nejtěžší noc svého života, abych teď mohl vyvrcholit tento svůj život. Vše, co mi dal, včetně mládí prožitého na snowboardu, včetně surfování s Óm nadsamcem, včetně Trnitého Falu, včetně zasvěcující noci v Chefrenově pyramidě.

Každý život si zaslouží orgasmus. Nevím, kdo lidem nakukal, že smysl života je v tom, že svůj život necháte projít záruční lhůtou, zplesnivět.

Parafrázuji během močení moudrost učitele mého učitele. Pak vycucnu dva sáčky energy drinku a už cpu do sněhu dynamit, nebo co jsem to na pakistánském trhu koupil. Ták, ještě doutníček na počest Ala Crowleye, snílka, který tu na svazích K2 již před sto lety riskoval život, jen aby dokázal, že člověk může stanout na osmitisícové hoře, a pak už chystám snowboard.

Pocity se ve mě perou. Sekhet by nebyla ráda, kdyby viděla, jak stále nezvládám starosti vstupující do hlavy z aktuální budoucnosti. Naštěstí ale je nejsilnější vlna pocitů z toho, že konečně naplním, vyvrcholím Surftantru, vše, co mě naučila, a to nikoliv v surfingu, ale v tom, co umím nejlépe, a v tom, co na tomto světě miluji ze všeho nejvíc, v ježdění na snowboardu. Jak tak stojím na smrtícím skalnatém svahu K2 s doutnákem u prdele, napadne mě:

Škoda, že mě neuvidí Óm nadsamec. Je to snad poprvé, kdy se řídím jeho naukou.

Surftantra, přikázání Třináct:

“Život je příliš vzácný na to, abychom dělali cokoliv jiného, než to, co milujeme. To, co milujeme, je náš osud. Vše ostatní je kletba.”

Škoda, že mě nevidí mé lásky. Sekhet, která se utopila v té zatracené vlně, a Ješe Li, která zmizela v nějaké kung fu sektě, která měla najít Šambalu… Zjevila se mi Óm nadsamcova tvář. Pokáral mě za tyto vize osmým přikázáním Surftantry:

“Kdo se ve zlomových okamžicích otáčí do minulosti, zkamení a kamenem zůstane až do smrti svého těla.”

Čistím hlavu pohledem dolů. Těžko říct, jestli to bude jízda na snowboardu a nebo volný pád, a právě proto potřebuji víc sněhu. Dívám se nahoru ke sněhu, který by se po výbuchu měl proměnit v lavinu. Už jsem v lavinách jezdil, ale tohle bude maso, rozplácne mě to ve vteřině, hodnotím rozumem své šance. A v tu chvíli už slyším, jak dynamit ve sněhu exploduje.  Ozvěna je šílená, slyším v ní Abrahadabra,  Abrahadabra, které se ve mě a nad liduprázdnou pustinou rozléhá. Zcela zbytečně. Nic se nestalo. Žádná lavina.

Jsem zklamán, bez sněhu z laviny není jízda dolů možná. Navíc pro mě ztrácí význam. Nechci se bavit jízdou, chci víc, chci tsunami pro snowboard a k tomu potřebuji vlnu podobnou těm, na nichž jsem v oceánu s Óm nadsamcem studoval principy Surftantry.

Najednou to zapraštělo. Neuběhla ani vteřina a hukot začal.

Adios, spánku! Amore mio, jdeme na to! Přichází Mahámudra… Peak sněhové vlny se blížil… Mocně jsem zařval a naskočil. Okamžitě jsem pocítil nejvyšší stav zasvěcenců. Nebyl jsem snowboardistou, stal jsem se vlnou sněhového tsunami a pár jich zasypal lavinou.

Comments are closed.