De Sade Sútra 5. předpremiéra

Posted by aura On November 9, 2011 Comments Off

.

.

.
…. ….
Šestá a sedmá předpremiéra De Sade Sútry nemají prozatím stanovené datum vydání – buď až nastane ten správný okamžik a nebo v rámci oslav 5000-cího prodaného výtisku knihy Casanova Sútra či při příležitosti 2 000 000-tého kliku na webech:

.
Také vy můžete pomoci, abychom obě magické hranice překonali v nejbližších týdnech, nechybí už mnoho. Takže čtěte, klikejte, nabádejte k témuž druhé a pokud jste si v knihkupectví knihu Casanova Sútra, na kterou De Sade Sútra volně navazuje, již pořídili, zauvažujte, zda by nebyla vhodným dárkem k vánocům pro někoho ve vašem okolí, kdo potřebuje nakouknout pod pokličku tajemství lásky a sexu.
…. ….
.

Houdini, povídej mi ještě, jak jsi radil v kancelářích Guru Járy!

Ale Jani, už jsem to vyprávěl stokrát…

Já vím, ale je to taková prdel, že se mi to nikdy neoposlouchá…

Jasně, ha ha, to chápu. Tak lezu do schodů jakési blbé budovy s názvem Jednota, chci se vloupat do kanclu a kurva! – v šeru chodby tam stojí jakási babka a spustí na mě:

No to je dost, že jdete, pane Zentrich! Máte čtyři hodiny zpoždění!

Vy tu celou tu dobu čekáte?

Uběhlo to jako voda, pane Zentrich, modlila jsem se růženec. Se Zdrávas Maria žádná chvíle není dost dlouhá… No, ale přiznávám… v jednu slabou chvilku mě už napadlo, že odejdu, ale nutně pro manžela potřebuju ten váš tajemný lektvar z kozlíku, meduňky a těch tajných energií, aby zas nechal toho pití! Už se zas rozjel, doma se ani neohřeje, bojím se, že mi ho čert vezme, jak Jozífka sousedce, to víte, cirhóza je svině…

No, to je, paní… povídám té bábě.

Tys na ni zas použil iluzi, že jsi někdo jiný?

Ale hovnajs, dyť ani nevím, jak ten Zentrich vypadá, každopádně ta baba byla úplně slepá. A blbá! …dodal Houdini s gustem. Ale potřeboval jsem, aby vypadla, abych se mohl dostat do kanceláře, kterou Guru Jára s tím bylinkářem šéruje, tak jsem jí poradil, ha ha. Říkám jí:

Paní, musíte to manželovi častěj dělat nahoře, a aby doma vydržel, nenechte ho vystříkat. A jak začne skučet, jakože už bude, přestaňte se hýbat a místo orgasmu mu pořádně prohrábněte koule – to doma udrží každého chlapa, co tam s jakýmsi kozlíkem….

Baba zalapala po dechu a  pak vyštěkla: No to jsem si o vás nemyslela! A mašírovala pryč.

Říkám si: týýýý vole, doufám, že Guru Jára má lepší klienty než ten bylinkář, a už jsem otvíral zámek do kanceláře….

Houdini, a ty myslíš, že by sexíček nahoře, cos jí poradil, pomohl?

Nemyslím, vím to. Pokud ženská v poloze Vodnáře chlapovi pořádně prohrábne koule, dostane ho do Vodnářského věku, a to je věk ženské nadvlády, věk, ve kterém muži ztrácejí svobodnou vůli a stávají se otroky žen….

Aha, proto je v New Age převaha žen…

Já to vlastně nechápu, za bezcenné bylinky z louky by mi dala svůj dvoudenní plat a za revoluční radu mi plivla pod nohy.

Zřejmě nebyla dost duchovní….

To si piš, že ten přestárlý špekáček nebyl duchovní!

Já nemyslím tu paní, já myslím tu tvou radu se šoustáním a koulema, ha ha! Nebreč, Houdini, až budeme na pokoji, tak ti koule prohrábnu tak, jako bych  si hrála s čínskýma meditačníma kuličkama!

Babka nebyla dost duchovní  …zamrmlal si Houdini sám pro sebe a hlasitěji pokračoval:

To nechápu, že lidé dělají pořád tu samou chybu…  půsty, odříkání, asketická cvičení, úmorné růžencové  modlitby – v naději, že z nich bude něco výjimečného. Sebe i druhé tak týrají v touze po odstranění nemoci, bolesti, smutku a smrtelnosti, a přitom trpí, marodí a umírají úplně stejně jako ti, co si užívají radostí života.  A ještě k tomu tihle mrzouti největším hříchem urážejí, trápí a ponižují to jediné na tomto světě, co je jejich –  své tělo.  A tím se odřezávají od svého života, od duchovna a od vesmírné síly…

Hele, Houdini, nech si tu lacinou filozofii a radši mě pobav svým řáděním s klienty Guru Járy.

Noooo, tak když přišla třetí klientka a zeptala se na totéž, co ty dvě předchozí, bylo mi jasné, o čem to New Age duchovno je. Shrnu to do jediné prosté větičky:

Jak si ochočit chlapa, na kterého nemám.

A protože jsem předchozí dvě klientky svou upřímností vyplašil stejně jako tu babku na chodbě a tím pádem jsem se od nich o místě, kde by mohl být ukrytý mlýnek jezuity Cacelly, dozvěděl úplný kulový, rozhodl jsem se pro diplomatické jednání. Jenom jsem nevěděl, jak na to, a tak jsem celý marný přešlapoval po kanceláři sem a tam. Asi dost dlouho, protože ta paní potom už ztratila trpělivost, rozplakala se a přes usoplené slzy pořád dokola  vzlykala:

On má určitě jinou… Chodí pozdě a někdy nepřijde vůbec. A nejhorší jsou ty jeho lži…

V tu chvíli jsem na poličce uviděl knihu o výcviku psa. Heuréka! Rozbřesklo se mi: vždyť  ta paní od svého partnera chce přesně to, co chce kynolog od svého psa!

Sedl jsem si za stůl a začal listovat. Paní ztichla, celkem nechutně se vysmrkala, a já jí povídám: Takže vy chcete,  aby se vám partner vracel k noze, kdykoliv mu dáte povel, ano?

Byla zaražená, oči jí lítaly mezi mým obličejem a knížkou tak dlouho,  až nakonec napjaté ticho ukončila důrazným:

Ano, přesně tohle chci!

Nazdárek, co, už zase mluvíte o Guru Járovi? Normálka, pěkně jsem mu přiložil ozón k nosu, padl na volant jak mrtvola a bylo po velkém Guruovi… pozdravil Houdiniho s Janičkou Tom, který vynechal fakt, že látku s omračující chemikálií na nos GJ přiložila Martina.

Tak co, vole, jak bylo v Agadiru? …zeptala se ho Janička.

Stálo to za hovno, je to hnusný město, ale dobře tam vaří, tak jsem se parádně přežral.

Já myslela, jestli přiletěla Martina…

Nepřiletěla, vůbec mi nebere telefon. Nějaký divný, fakt nevím, co s ní je. Pojďte surfovat, ať to spláchnu.

Tak jo, vezmem auto a pojedem.

Ale ne, já myslel, že se trochu projdeme, jen tady, na vyhlídku za vesnicí.

Ty chceš jít na útes?

Jo jo…

Zešílels? Víš, jak to tam mají obšláplý ti Angláni?

Jsou to kreténi, myslí si, že když sem jezdí každý rok, můžou prudit jako lokálové. Nasrat na ně, jdem!

No, ale ty paka ti tu můžou udělat ze života peklo, Tome.

Ale nešil, prosím tě, omrknu to ze břehu a uvidíme.

Jak chceš, Tome, my už jsme ready, prkna máme tady.

Tak jo, shodím hadry a skočím si pro long board.

Ty chceš jezdit útes na long boardu?

No, líp se s ním chytají vlny, na krátkém prkně nejsem použitelný, tak si vezmu long board.

No já nevím, Tome…

Ty kráso, dyť jde o hovno.

No právě, aby ses tam z toho long boardu neposral… dodává Janička za mizejícím Tomem a ptá se lakonicky mlčícího Houdiniho:

A cos jí v té knížce o psech našel?

Je nutné, abyste ho po každém návratu pochválila.

Coooo? I když přijde pozdě???

Ano, kdykoliv se partner vrátí, musíte ho pochválit. Pak jsem si ještě všiml důležitého dovětku.

Vleže…

Cože? Co mi to tu čtete za hovadiny  o psech?

Drahoušku…

Cože? Tys jí říkal drahoušku? …vyprskla Janička colu.

Nevěděl jsem, jak se ta ženská jmenuje. Tak jak jsem jí měl říkat, abych na sebe neprozradil, že nejsem Guru Jára a že ji vidím poprvé v živote? …obhajuje Houdini svou změkčilost a pokračuje:

Drahoušku, však sama víš, jaké jsou ti dnešní chlapi povrchní zvířata… Materialisti bez duše, zajímá je jenom ukojení potřeb těla… A právě pro tuto chlapskou bezduchost neexistuje lepší návod na zvládnutí než kynologická příručka. Viděla jste už někdy, jak krásně poslouchá a zároveň miluje páníčka cvičený vlčák, dobrman nebo rotvajler? Tak to je přesně ten stav, jaký jste si vysnila pro svůj vztah. Pokud nevíte, o čem mluvím, zajděte si o víkendu na cvičák…

Drahoušek dlouze mlčel. Pak řekla: Aha, tak proto mi vztahy nefungovaly, chovala jsem se ke svým mužům jako k bytostem s duší, aplikovala na ně knížky jako Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, Láska znamená zbavit se strachu, Rodinné konstelace,  Život ve světle dokonalého vztahu -  a pořád jsem se trápila, jak je možné, že mi vztahy nefungují…  A teď vím, že za to mohla ta zvířecí podstata dnešních mužů.

Výborně, drahoušku – tak proto poslechněte všechny mé rady – než ale budeme pokračovat, zeptám se vás: Ve kterém z mých duchovních center se vám medituje nejlépe?

Co?

Neříkejte, že vibrace v téhle mé skromňoučké olomoucké kanceláři na vás působí nejlépe ze všech mých center:

Ale ne, hodně se mi líbí pražské centrum v Bořivojce a nejlíp se mi medituje v brněnském Kitaku…

Ty hade, ha ha! Tak vidím, žes z té dojaté paničky, co právě zjistila, že její chlapi byli zvířata, vytáhnul všechno, cos potřeboval…

No, jak se to vezme. Města mi vyjmenovala, ale adresy skoro neznala, než jsem je dostal všechny, prokonzultoval jsem po celé zemi deset dní, až jsem nakonec Cacellův mlýnek vyštrachal v jednom pohraničním městečku z červených cihel…

Po téhle ženské jsem vychytal neznalost jmen. Zatarasil jsem dveře a když na ně nová klientka zaklepala, ptal jsem se „Kdo je?“

Mazaný…

To jo, ale hned potom, co drahoušek odešel a já jsem otevřel hlášce: To jsem přece já, Dana… vrhla se na mě dračice v džínové minisukni a s punčocháčema shrnutýma na stehnech mi ho tam zasunula. Ta evidentně nepřišla na konzultaci, ta přišla ošukat Guru Járu pod kancelářským stolem.

Když se pak oblíkala – pokud se tak teda dá říct vykasávání punčoch a kalhotek – řekla jenom: Vždycky jsem věděla, že to tak dopadne… Budu se těšit na další seminář… A odešla.

Počkej, Houdini! A nějaké podrobnosti?

Janičko, podrobnosti příště, teď nechci ztratit ten psí kontext, ale jen tak na okraj, každopádně prokázala starou pravdu, že matky více dětí umí se svou vagínou totéž co skotský dudák s dudama.

Alžběta, co přišla po dračici Daně, měla s chlapem jiný problém. Kdykoliv mu svěřila větší finanční obnos, zmizel a vracel se, až když všechno utratil.

Zatímco si na druhé straně stolu ubrouskem utírám ptáka od semene a sekretu dračice, kydá na mě podrobnosti ze své domácnosti:

Snažím se ho hlídat, ale stačí, aby šel vynést koš a zmizí třeba s mým šicím strojem… a vrátí se až za tři dny, až nemá peníze. Pak je hodný, pomáhá doma, nepije, věnuje se mně i dětem… Někdy tohle krásné období trvá třeba i několik týdnů, ale jak potom ucítí větší peníze, začne všecko nanovo.

Namísto abych jí řekl, že má v bytě vyměnit zámek a jeho věci vyházet z okna, hezky procítěně jsem pronesl: To vyřešíme dvouměsíčním výcvikem aportu… a nalistoval jsem v knize o psech „aport“.

Během listování jsem si všimnul, že část sekretu ze soulože ukápla na židličku. Snažil jsem se to nenápadně utřít, ale místo toho jsem sperma s vaginálním kdovíco stále více vtíral do potahu židličky… Raděj jsem se se spermoskvrnou, na které budou Guru Jára s bylinkářem sedávat, smířil a pokračoval jsem v Partnerské kynologii…

Připravte si dostatečné finanční prostředky…

Alžbětina tvář znejistěla.

Tak si vemte úvěr. Naprosto vycvičený manžel si za dva měsíce namísto dalších útěků najde další zaměstnání a všechno vydělá zpátky.

Jste si jistý, Guru Járo?

Pochybujete snad o mně?

Ale ne, ale o té knížce…

Dnešní materialističtí muži… spustil jsem reprízu etudy, po které mi Drahoušek začal zobat z ruky, a pak jsem se zkušeně  zase pustil do Partnerské kynologie.

Budete ho často pouštět na nákup potravin s velkou bankovkou a vytrénujete ho tak, že se začne vracet včas a ještě vám s nadšeně vrtícím ocasem předá celý aport – i s drobnými.

No, tak to bych fakt chtěla vidět! Na zázraky jsem už moc stará.

No, stará už jsi skutečně dost… pomyslel jsem si a začal předčítat z Partnerské kynologie:

Když aport – velkou bankovku – manželovi svěříte, nechejte ho s ní pod nějakou záminkou dlouze sedět v sedačce, něco si vymyslete, třeba hledání vratných láhví, hlavně ať se z aportu-bankovky může pěkně těšit a radovat.

A během té doby mu říkejte pořád dokola: aport, aport, aport.

No… počkejte…

Máte pravdu, zareagoval jsem na námitku Alžběty,  hned by věděl, že na něj něco šijete. Tak si místo slova aport zvolte nějaké jiné slovo, třeba ŽÍNĚNKA…

No, já nevím, jestli můžu na manžela uvelebeného v sedačce pořád dokola pokřikovat žíněnka, žíněnka…

Jak myslíte, zvolte si své slovo pro aport podle svých domácích zvyklostí, ale pamatujte na to, že toto kouzelné slůvko bude magickou formulí, která promění vaše manželství v ráj na zemi.

Při odchodu manžela do obchodu  mu důrazně zavelíte „aport“ nebo „žíněnka“ – nebo jaké slovo si pro aport vyberete – a budete čekat, až se radostně vrátí zpátky.

Nevrátí! Zmizí a všechno propije!

Ano, první dny… ale pak, asi tak po čtrnácti dnech, se začne vracet, řekněme napřed každý druhý nákup, a po dvou měsících se už vrátí pokaždé… a když ne, tak psa utratíme a najdeme si nové štěně… uklouzlo mi.

Čekal jsem, co bude, ale Alžběta se kupodivu rozesmála.

Guru Járo, na štěňata jsem už moc stará!

To jsem přešel a namísto nějakého bonmotu  jsem řekl:

.
……. ….
Fanoušky DE SADE SÚTRY upozorňujeme na anketu, ve které můžete přes editora ovlivnit poměr témat v připravované knize: od tvrdého De Sade sexu přes vztahové typy a zápletky, tantru, cestování, osobní růst až po nejortodoxnější mnišské duchovno s půsty a celibátem.

.
ANKETU NALEZNETE NA TÉTO STRANĚ V PRAVÉM ČERNÉM SLOUPCI (SIDEBAR) VEDLE TEXTU zde»
.
Díly, jež se ankety účastní, si můžete přečíst zde:
.
.
Kniha De Sade Sútra volně navazuje na předcházející tantrický román Guru Járy Casanova Sútra, který naleznete v knihkupectvích, knihovnách a nebo si jej můžete objednat online zde»

…. ….
.

Nezapomeňte v prvotní fázi občas nechat psa – tedy manžela – aby vám vytrhl bankovku z ruky, apelujete tím na jeho pravěké instinkty lovce a sběrače. Nechte občas bankovku ležet na stole nebo v kredenci, ať si ji manžel znárodní, a když zjistíte, že ji už má, snažte se, ať hned nezmizí, a rozmazlujte jej, jako byste nic netušila. A  znovu a znovu – pořád dokola – říkejte: „aport, aport“. Potom mu laskavým tónem řekněte: Jo, jsem ráda, že máš ty peníze s lístkem na nákup, zeleninu s drogerkou kupovat nemusíš, stačí, když koupíš jen chleba, mléko, máslo… a pak ho celého zmateného a přistiženého vystrčte ze dveří a pošlete ho – i s ukradenou bankovou – za důrazného pokynu „aport-žíněnka“ ven.

Po celou dobu výcviku je potřeba se zdržet jakýchkoli výčitek za utracené peníze, netrestat! – ale chválit a odměňovat. Na druhou stranu si nechejte hned po návratu od manžela vysázet všechny peníze, co zbyly, včetně drobných – a chvalte, chvalte, chvalte!!! – i kdyby to byla třeba jen malá mince.

Tak jdete nebo co? …ozval se Tom s long boardem v podpaží.

Kdes byl, ty vole, tys snad usnul!

Ale hovno usnul, posral jsem se, z toho agadirského humusu.

(Francouzsky): Omlouvám se, že tak spěcháme, ale rádi bychom zaplatili hned… osloví Houdini marockého číšníka.

Ty vole, kolik ty umíš jazyků?

Francouzština je můj mateřský jazyk.

Já myslel, že jsi Čech, nebo maďarský Slovák, nebo tak něco.

Já jsem napůl Ital, napůl Slovan, napůl Američan a napůl Francouz, na což jsem hrdý nejvíc, protože v mých žilách koluje krev markýze De Sade.

Kecáš, vole!

Ale ne, oplodnil mou praprababku v době, kdy byl na útěku v Itálii před svou krvežíznivou tchýní. Ta zařídila, aby ho za anální sex a předávkováni milenek španělskýma muškama popravili, teda aspoň v nepřítomnosti.

Pak Houdini vstal od stolu, mušketýrsky se uklonil a jako by se představoval králi Ludvíku XIV.,  řekl:

Markýz Bruno de Sade.

Jako by gesto neviděla, hned se zeptala:

Čím je předávkoval?

Hele, Jani, ty neznáš klasické dráždidlo na štěrbiny?

Tome, neser, paka s long boardem surferům do řeči neskáčou…

Hele, náhodou délka prkna nemá s pokročilostí surfera nic společného, short board je u většiny surferů jenom taková frajerská bublina.

No, vlastně stejný kecy, jaké vy borci máte při řeči o délce ptáka. Hele, Angláni jdou!

Hi.

Hi! …pozdravil se Houdini s Natálií, surfařkou, po které tu všichni jeli, ale do postele ji dostal jen on, což vyvolávalo značné napětí ve vztazích se surfery v její bandě.

Steve přistoupil těsně k Houdinimu a říká:

Čau, debile. Jdete na útes?

Jo.

Fakt paráda… Víš co, vole, říkám ti to jako kámošovi, proč tam ty lidi taháš? To má bejt tajnej spot! Na to já sem teda háklivej, mám rád mega prostor a ne tlačenku s opruzama jako tenhle klaun, co si do vln nese celý vrata.

Otočil se a pak řekl do party:

To je idiot… Koukněte na ty jeho supervrata!

Jdi do hajzlu! …odsekl Tom.

Haha, je to hustý prkýnko. Tak ty budeš asi první, kdo bude krotit vlny na útesu na něčem takovým… šmirgluje ho Steve vcelku agresivně. Natálie se snaží závar uklidnit:

Nedělej si z něho prdel, každý se nějak učil.

Steve ji tajně miluje, takže hodí zpátečku.

Jakou prdel, Natálie, já mu jenom pomáhám! Však víme oba, že vratař s long boardem  do těch vln jde chcípnout, ale ty namísto abys byla upřímná, ho v tom harakiri ještě povzbuzuješ!

A poté Angláni i houdinovci vyrazili z kdysi hippie – dnes surferské – vesnice směrem k útesu.

Náladu nesourodé skupiny se snaží pozvednout druhá z holek v partě Anglánů:

Hele, tomu nebudete věřit, první kalifornské boardy byly skutečný vrata. Byly stlučené z fošen a vypadaly úplně jako dveře od staré kůlny. Četla jsem o tom reportáž, co napsal Jack London, ten první americký surfer se jmenoval…

No, to je jedno, bitch, já už to nevydržím …řekl Steve a vrátil se pro auto. Tím se on a jeho nejlepší kámoši dostali do vln o dvacet minut dřív.

Ostatní to během chůze zkoušeli na Janičku. Houdini si významně vyprávěl s Natálií o tom, jak naplnit její životní sen být profi-učitelkou surfingu, ale pak se mu zželelo mlčenlivého sedřeného Toma, který se s těžkým long boardem loudá za ostatníma.

Vůbec nevypadáš dobře. Co je s tebou? To máš ze Steva nebo sis na cestu šlehnul brufen s tequillou?

Ále, přemýšlím, co je s Martinou…

Vyser se na ni, ženských jsou miliardy…

Já vím, ale byl jsem na ni zvyklý…

Posloucháš se? Mluvíš jak nějaký padesátiletý vdovec, vole!

Tichá chůze ukrajuje kroky pomalu, a tak je přerušena hovorem.

Ty, Houdini, a proč nejedeme surfovat do Sidi Ifni? Líbilo se mi tam víc a nebyli tam ti debilové.

Sidi Ifni je už na cestě do Mauretánie, potřebujeme ukrást ty pipky Guru Járy ještě tady na severu, nejlíp na dunách v Merzougze.  Budou tam v hluboké pustině pouště přes noc poustevničit a přes den cvičit jógu, cheche…

Není to jedno?

Pokud se ztratí na severu Maroka, nikoho ani nenapadne, že pokračovaly dál do hloubi Afriky.

Hele, Houdini, jak to všechno víš?

Teď, když jsem ti představil svou pravou tvář, bys mě měl oslovovat pane markýzi a ne Houdini, nemám to rád!

Dobře, vole, radši mi vysvětli, jak víš tolik podrobností?

V těch kancelářích Guru Járy jsem při hledání mlýnku prostudoval ledacos. I to, že on vyrazí ze skal v El Chorru, zatímco tři auta narvané pipkama za ním vyrazí o něco pozděj, a sraz mají právě tady.

A proč to děláš? Chceš je opíchat v nějaké hromadné bestiální souloži?

Tak hezké nejsou, vole, chci je prodat do otroctví.

Cože? Komu? Vzbuď se, otroctví už dávno neexistuje.

V Evropě a v Americe možná ne, ale v Africe je to jinak. Mauretánie patří k zemím, kde se otrokářský stát marně pokouší vykořenit i samotné OSN, myslím, že vlastnictví otroka je tam pořád legální – nebo aspoň pololegální.

Ty vole, a za kolik je prodáš? Vždyckys mi říkal, že prachy pro tebe nejsou problém.

Nechci je prodat za prachy, ale za velbloudy, v oáze, co leží na úplném konci karavanní stezky přes Saharu.

Tom nechápavě zíral. Přestával stíhat realitu toho, co slyší, připadal si jako ve snu, do kterého proniká monotónně klidný hlas Houdiniho.

No a na těch velbloudech pak z té oázy, Chinguetti, pojedeme přes celou Saharu až do Egypta, a pak dál přes Turecko a Irán do Nepálu.

Ty vole, ale já neumím jezdit na velbloudovi! To nezvládnu! Na motorce možná, ale na zvířeti…

Ale hovno, dělám si z tebe prdel. Na co jezdit na velbloudech, když máme letadla, že ano.

Vyměním ty pipky Guru Járy za středověký rukopis, který v knihovně oázy Chinguetti na své poslední cestě z Timbuktu domů do Tangeru nechal  muslimský Marco Polo, Ibn Battutah. Za prachy mi ho prodat nechtěli, ale tucet bílých ženských by byla nabídka, kterou nedokázali odmítnout ani hrdí králové pouště.

A proč je to pro tebe tak důležitý?

V rukopisu je popis tří vstupů do Kuberova chrámu.

Kam?

Do Šambaly.

No ale dyť už máš jezuitův mlýnek.

No jo, ale dokud Cacellův kód nerozluštím, je mi úplně k hovnu.

Vole, a jak dvanáct bílých ženských propašuješ přes marocko-mauretánské hranice?

Ty neznáš legendu o Krysaři? Nahodím iluzi, že jsem Guru Jára s píšťalou v kalhotách a …

Borci, kde se flákáte?…zakřičí na ně Janička ve chvíli, kdy se s boardem rozbíhá do vody.

Cool …kývne jejím směrem Tom.

Cool, ta je má.

To jo, divím se, že s takovýma kozama vůbec běhá. Já bych se bál, že mi uletí. Prodáš ji taky?

Proč bych prodával Janičku nějakému tuaregskému otrokáři, když nemusím, že? Mám pro ni něco lepšího.

Aha …pokrčí rameny Tom a uvelebuje se na pláži.

Na pláži zůstal jen Anglán Richard, pokérovaný drsňák. Natálie ho požádala, aby Tomovi nějak laskavě vysvětlil, že dnešní vysoké vlny na útesu nejsou nic pro něj a jeho long board.

Hello, friend …snaží se Richard naplnit misi.

Hi, co je? …odpoví napruzený Tom.

Nic, jen jsem ti chtěl říct… Tom ho ignoruje a odchází do vody.

Richard za ním zařve metalovým hlasem:

… že vlny pro prcky a retardy jsou ve vesnici, tak by ses tam měl pěkně vrátit!

Tom se zastavil.

Co to je, ty vole, ty mě dráždíš? Co, ty si jako myslíš, že umím jezdit jenom na vlnách pro začátečníky?

Richard si připomene, že ho Natálie žádala o diplomatický styl, a tak se ovládne a skoro laskavým hlasem Tomovi sdělí: No, nic špatnýho si o tobě samozřejmě nemyslím, jen tě tu máme za surfařského kripla.

Hulibrku! …štěkne na něj Tom česky a jde do vln i s long boardem.

Richard s krátkým prknem několikrát zapádluje a už jsou vedle sebe.

Hey, dude. No, já ti nevím, ale tady to pro vrataře fakt není bezpečný.

Když viděl Tomův sebejistý škleb, dodal: Tys fakt asi zmagořil, ne?

Co se do mě sereš, kokote! …odsekne Tom ve chvíli, kdy se v dáli na spotu zvedá snad čtyřmetrová vlna. Týýý vole…

Síla, co? Byl tajfun někde u Brazílie. Ti to říkám – vlny přes sedm stop se na long boardu prostě nejezdí.

Už se bojím, radši se starej o sebe! …brání  surfařskou hrdost Tom.

Měl by ses bát, ještě pár metrů padlingu a docela ti začne hořet koudel! …usměje se spokojeně Richard a elegantním duck divem pod vlnou v protisměru se Tomovi, zápasícímu s touto vysokou vlnou, vzdálí.

Všichni už jeli několikrát, když se Tomovi s pomocí obrovské okliky konečně podařilo dopádlovat na spot. Což ještě ovšem neznamenalo, že si zajezdil. Po dvaceti minutách čekání ztratil trpělivost ve chvíli, kdy mu Janičkou uvolněnou vlnu sebrali hned dva Angláni.

Co to jako má bejt!? …začal řvát na celé kolo pořád dokola a mával u toho rukama.

Ser na to! …snaží se ho zklidnit Houdini ve chvíli, kdy k Tomovi dopádluje Steve a ptá se:

Nějaký problém?

Hele, neserte. Hrajete si na borce  a ve školce vám zapomněli vysvětlit základy jako drop in…

Uhni, …přeruší ho rychle pádlující Richard, který se vklínil mezi oba soky a chytil krásnou vlnu, i když vůbec nebyl na řadě.

Vidíš, vole, tady to vidíš!!! Zase drop in!

Klídek, vole. Dyť jde o hovno, ne? Oceán ti dá vln, kolik chceš.

Jo, ale vy hovada mi je zase ukradnete!

Ok, vyřešíme to jako gentlemeni. Hoši, tady turista s vraty pojede první.

Na Stevův pokyn surfeři odpádlují do stran a na spotu zůstane jen on a spokojený Tom.

Krásná třímetrová vlna, skvělé nepádlování, a už je tu pop up, kdy se tělo z lehu vymršťuje tak, aby stálo na nohách v pozici, kterou Tom dobře znal ze snowboardu.

Steve  pádloval za Tomem, a potom mu zkušeně, právě ve chvíli, kdy Tomovo tělo vymrštěné z lehu do vzduchu začíná nohama dosedat na prkno, vyškubnul surf zpod nohou.  Pak následoval volný pád s následnou pračkou a ránou prknem do hlavy.

Gentlemen, to byl free ride, literally! …baví Steve ostatní.

Ha, měli jste vidět, jak třeštil oči, jak skokan o tyči, když mine žíněnku! …směje se Richard, který dopádloval zpátky na spot. Na rozdíl od Toma, který prvních pět minut ztratil cholerickým nadáváním a dalších pět snahou přepádlovat protisměrné vlny, které  bez duck dive překonat nejdou.

Co tady blbneš? …ptá se ho Houdini, který se na to marné snažení už nemohl dívat.

Já ho zmlátím, vole.

Neblbni, jsi bažant a mazáci tě pasujou na surfera, to je normální, zažil to každý. Když budeš prudit, bude z tebe furt turista s vratama, ale když se vrátíš s usměvavým Cool, staneš se pokřtěným surferským nováčkem a uvidíš, že teď, po tom tvém držkopádu, ti občas nějakou vlnu nechají.

Volba je na tobě …řekne Houdini a pádluje na spot. Jo, a nezkoušej pádlovat za mnou, s long boardem duck dive nezvládneš, a tak musíš oklikou. Je to dál, ale nakonec ušetříš čas i síly.

A skutečně Angláni přestali prudit. Jednou dokonce ta jejich druhá roštěnka upozornila Toma zakecaného s Janičkou na vlnu.

Co?

Nežvaň a pohni kostrou! Jede vlna. Jsi na řadě!

Asi se jí líbíš …nahodila Janička vzdalujícímu se Tomovi, ale je přehlušená roštěnkou, která  pokračuje v hecování.

Dělej, makej, pádluj, doleva!

Dělej, ty vole, naskoč!

Tom naskočil, ale ustát tak vysoké vlny na long boardu jde velmi těžko, to uměli snad jen hippie surfeři z minulého století.

Aaaa, padááááááááám!

Pěkně zahučel, co? …pochvalovali si surfeři pod spotem.

Jéžíšíííí, on se nevynořuje …pronese učitelsky Natálie.

Klid, milosrdná sestro, měl to rychle za sebou. Bezbolestně …zklidňuje ji Steve.

Jsi hovado.

Hele, Natálie, nevěděl jsem, že jsi taková měkkota. A koukni, dobrá zpráva, támhle se ten pitomec vynořil.

Natalie dopádlovala k Tomovi.

Jsi OK?

Jo, v pohodě, jen jsem se nalokal vody a praštil se o dno.

Super. To se mi ulevilo. Vypadals fakt špatně.

Tom měl otřes mozku, ale přes dva drsné wipe outy pokračuje na spot, i když poněkud cikcak .

Chachááá… Wipe ooout… Podívej na něj, jak se motá, určitě dostal boardem do hlavy …směje se v rytmu Bee Gees Richard, ale když i další Tomova jízda skončí  držkopádem s pračkou a následným návratem na spot, zmírní humorný tón a říká Stevovi:

Hele, musíš uznat, že ten vratař má nezdolný morál… teda mě to tak třikrát proprat, tak padám z vody a jdu radši pařit!

Debil je to, dyť jsem mu od začátku říkal, že s vratama prostě na útes nemůže, ale pařit bych šel taky, už jenom proto, že je sobota večer a já dodržuju tradici, že každá sobota končí kómatem už od třinácti.

A kam půjdem pařit?

To je jedno, hlavně ať tam jsou dobré baby.

Se probuď, vole, zapomněls, že jsi v Maroku, muslimské zemi, tady z bab paří jen cizinky a kurvy? Na ty nemáš! Ale když jsi tak nadržený, tak půjdeme k Alimu, ten nás bude obsluhovat v tom svém šátku na hlavě tak dlouho, až v něm dřív či pozděj díky chlastu babu uvidíš… a můžeš ho i oprcat, myslím, ze se mu líbíš.

Seš píčus, vole, pokud nejsou baby, strávím sobotní noc s tou holkou, co je tu s těma kokotama.

Nevíš, jak se jmenuje?

Jane. Ale nepodceňuj ji, říkala, ať si dám bacha, že její celé jméno je Calamity Jane.

.


.

.

Comments are closed.