11.11.2013 | Zákulisí sekt v Česku

Posted by aura On November 27, 2013 Comments Off

Celý článek si můžete přečíst v časopisu Týden, či níže.

Vůdce sekty imanuelitů Parsifal se právě vrátil do Česka… Je to pět let od rozsudku v kuřimské kauze a Barbora Škrlová je opět na svobodě… Na Křivoklátsku roste záhadná stavba hnutí Avenna… Čeští policisté vyšetřují kruté praktiky sekty Most ke svobodě a jejich němečtí kolegové trestání členů v sektě Dvanáct kmenů, která je i u nás. Expert na sekty ZDENĚK VOJTÍŠEK upozorňuje, že mezi lidmi dnes sílí hlavně víra v neuchopitelné energie.

- Vaše Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů existuje dvacet let. Kdo k vám do poradny nejvíce chodí?

Kolem roku 2000 to byli hodně Vesmírní lidé. Na začátku století přívrženci Hnutí víry, což jsou jásající křesťané, kteří jsou zdraví, bohatí a úspěšní do chvíle, než zjistí, že to ve skutečnosti tak úplně není, a propadají se do depresí. V poslední době převažují menší skupinky kolem vůdců, které souvisejí s různými energiemi. Typické jsou skupiny okolo léčitelů, jako je například biotronik Tomáš Pfeiffer. Je pokračovatelem asi nejznámějšího léčitele komunistické éry Josefa Zezulky, který údajně léčil i prominenty režimu. Pfeiffer po revoluci pronikl do médií a vysílal své energetické seance i na veřejnoprávních kanálech. Shromáždil prostředky na své Biotronické centrum sociální pomoci a vedle toho i na Duchovní univerzitu Bytí.

- Setkal jste se i se sebevraždami?

Nejdramatičtější chvíle jsem zažíval v roce 1993 v souvislosti se společenstvím kolem pana Dvorského alias Parsifala Imanuela (viz Ufoni a nadsamci). Lidé, které zavrhl, byli natolik přesvědčeni o své neschopnosti vstoupit s ním do blažené Tisícileté říše v tomto svém těle, že se pokoušeli přivodit si smrt hladem. Umírali v lese a jedna manželská dvojice si dokonce vykopala hrob. Naděje na Tisíciletou říši jim zůstávala v tom, že rychle zemřou a rychle se převtělí do nového a čistého těla.

- Parsifal se právě nyní po dvaceti letech vrátil s rodinou do Česka. Hrozí od něho ještě něco?

Okruh Parsifalových následovníků zeslábl. Podle korespondence se mi zdá, že jistou sebereflexí prošel. Že už není mesiáš, ale naplno neřekne, protože by ztratil třicet let života.

- V médiích se v poslední době objevilo několik náboženských hnutí. Nejzávažnější je situace kolem Ladislavy Kujalové-Jurové a jejího hnutí Most ke svobodě. Lidé, kteří z něho odešli, se prý ocitají ve velmi těžkých psychických stavech, hovoří o násilí, kterému tam byli vystaveni.

Právě probíhá policejní vyšetřování a já mohu být vyzván ke svědectví, takže o tom nemohu mluvit. Ta svědectví jsem ale četl a v tomto směru se opravdu shodují.

- A co Dvanáct kmenů, které stíhá kvůli násilí na dětech německá policie? V září je údajně odvezli do České republiky.

Jejich komunita je i u nás, funguje zde asi tři roky. Dvanáct kmenů je jinak dávno stabilizované společenství, které žije většinou bez konfliktů s okolím, jeho kořeny jsou ostatně v hnutí hippies. Biblický fundamentalismus je ale vede k patriarchálnímu modelu rodiny. Dostávají se do podezření, že děti vychovávají nepřiměřenými tělesnými tresty. Vyšetřováni byli vícekrát, ale nikdy se nic neprokázalo. V Německu se mezi ně ale nedávno dostal novinář a na základě jeho svědectví začalo nové vyšetřování. Tentokrát patrně i s důkazy.

- Uplynulo právě pět let od odsouzení aktérů takzvané kuřimské kauzy, Barbora Škrlová je znovu na svobodě. Všechny tři případy spojuje právě násilí na dětech.

To je patrně náhoda. Násilí v této kauze je asi vedlejší produkt náboženského směřování. Matka týraných dětí ve společenství ani nebyla, jen její sestra. Paní Jurová je zase ctěna jako duchovní matka, která má právo, a dokonce snad povinnost, vést své následovníky i za pomoci tělesných trestů. A u Dvanácti kmenů může údajné násilí souviset se zmíněným patriarchálním pojetím.

- Může Barbora Škrlová znovu nabýt ztracený vliv?

Její náboženský cíl nebyl splněn a není důvod, proč by ho paní Škrlová opouštěla. Zvlášť když se jí podařilo veřejnost přesvědčit, že o žádné náboženství nešlo. Možná se uskuteční s jinými lidmi a jiným způsobem, ale tři roky vězení patrně nezabrání snaze uskutečnit to, k čemu se cítí povolána. Týrání dětí souviselo podle mě s náboženským úkolem jen velice volně a nebude se patrně opakovat… Paní Škrlové její spolupracovníci důvěřovali natolik, že prováděli části jejího plánu, aniž ho asi znali celý. Jeden z nich jel ihned do Norska, jiný falšoval medicínskou dokumentaci, všichni se snažili splnit svůj úkol. Důvodem asi bylo, že vnímali její charisma.

- Charisma je určující?

Myslím, že ano. V politice či náboženství vznikají pevné vztahy mezi vůdcem, jenž má mít mimořádné nebo nadlidské vlastnosti, a jeho následovníky, kteří ho nekriticky obdivují a často zbožňují. Tyto vztahy jsou typické zvláště pro nová náboženská hnutí. V těchto dnech je výročí hromadné sebevraždy Svatyně lidu (viz Svatyně smrti), k níž došlo právě v důsledku takového silného vztahu. To je ale velice výjimečné.

- To mají náboženští vůdci takovou moc?

Podléháme iluzi, že v nově vznikajících společenstvích záleží na nauce. Ve skutečnosti záleží daleko více právě na tomto vztahu. Zmíněná paní Kujalová-Jurová vystřídala několik vyhraněných učení, ale tyto změny neměly vcelku žádný vliv na ty, kteří jí důvěřují a následují ji. Ani nesplněné předpovědi konců čí transformací světa nehrají velkou roli.

- Nedávno jsem se účastnil údajné meditace, při níž ale zúčastnění uctívali především podobiznu tlusté indické lékařky Šrí Mátadží…

Charisma nevzniká tak, že by se s ním vůdce narodil, ale tak, že budoucí vůdce přijde s nějakým náboženským nebo politickým konceptem a na jeho základě mu někdo druhý přisoudí nadpřirozené nebo mimořádné schopnosti. Pokud to přijme, stane se vůdcem. K tomu, abyste se stal vůdcem, tedy nepotřebujete nic jiného než koncept, který řeší nějaké lidské otázky, a pak notnou dávku narcismu. Získáte prvního následovníka, který vám přisoudí charisma, začnete se chovat jako vůdce s mimořádnými vlastnostmi, to bude lákat další, a za chvíli je těch následovníků třeba několik milionů.

- Čím jsou tahle náboženství tak přitažlivá?

Nová náboženská hnutí dávají lidem jasnou cestu, jak žít. Oni sami to cítí jako něco úžasného. Zvenčí to vypadá jako velice omezující, uvnitř ale ti lidé prožívají svobodu a naplnění.

- Může mě taková sekta pohltit, byť tomu nevěřím?

Při náhodném kontaktu většinou brzy zjistíte, že učení je příliš úzce zaměřeno na jednoho člověka nebo jedním směrem, a možná se budete cítit i manipulován. Ale také vůči tomu můžete zůstat slepý, protože společenství brnkne na nějakou vaši skrytou a nevědomou potřebu. Najednou zjistíte, že jste právě tohle celý život hledal, že to řeší všechny vaše problémy. Budete se cítit svobodně a odpor svého okolí si vysvětlíte tím, že nic nechápe, má předsudky. Možná i vy, kdybyste šel několikrát meditovat a setkal se tam se samými skvělými lidmi, byste si jednou přinesl domů fotografi i Šrí Mátadží a připustil, že má výjimečné schopnosti.

- Dvacet let potkáváte lidi, kteří sektami prošli. Kdo to je?

Od šedesátých let minulého století se nová náboženská hnutí týkají v první řadě lidí s vyšším vzděláním a lepším rodinným zázemím, kteří se nespokojí s materialistickým výkladem světa. Vzdělaní a inteligentní lidé si připouštějí více otázek, přemýšlejí o světě i o sobě a někdy je hledání odpovědí na palčivé otázky natolik frustrující, že člověk raději přijme téměř jakoukoli odpověď.

- Nenapadlo by mě, že roli hrají i fungující vztahy a rodina.

Dobré zázemí může způsobit určitou naivitu a nechuť přebývat ve vnějším, složitém světě. Předat vůdci odpovědnost za vlastní život pak může být velmi osvobodivé. Dobré vztahy v rodině mohou vést k úzkosti z toho, že svět okolo není tak dobrý, a zároveň k touze s tímto světem něco dělat. Když se na cestě těchto lidí objeví někdo, kdo má návod, jak napravit svět, mohou mít pocit, že s ním vykonají něco opravdu velkého.

- Co se s takovým člověkem stane?

Může samozřejmě prožít život, který bude považovat za šťastný. Často ho ale nové, nezralé společenství neuspokojí natrvalo. Ti, kdo do společenství investovali všechen čas, majetek a citově k němu přilnuli, mohou pak cítit velké zklamání. I když se jim podaří “sektu” opustit, mohou pociťovat hněv a “sektu” obviňovat a vykreslovat ji krvavěji, než si ve skutečnosti zaslouží. Svoje sektářské myšlení si odnesou s sebou a nadále vidí svět černobíle.

- Slovo sekta používáte v uvozovkách. Co je a co není sekta?

Slovo sekta je pejorativní a jeho používání často zavírá dveře k rozumné domluvě. Je to vlastně nadávka. Jakmile někomu řeknu, že je v sektě, cítí z toho moje odsouzení a navíc se mu to zdá naprosto nespravedlivé, protože on by přece nikdy do žádné sekty nevstoupil. Této nadávce se tedy co nejvíce vyhýbám. Chápu ale, že to je prostředek, kterým lidé spontánně vyjadřují, že jim je nějaké společenství z nejrůznějších důvodů protivné a podezřelé. To slovo vypovídá více o vašem nesouhlasu a naštvanosti než o společenství samém.

- Existují nějaké typicky české sekty?

Kromě komunity kolem Syna Člověka pana Dvorského a Mostu ke svobodě paní Kujalové-Jurové například ezoterická škola Poetrie. Její vůdce, “Óm nadsamec” Jaroslav Dobeš, je snad trestně stíhán pro zneužití svých následovnic.

- Která náboženská hnutí jsou dnes nejnebezpečnější?

To je ta nejtěžší otázka. Nevím přesně, co bych mohl označit za nebezpečné. Každý máme jiné hodnoty a vnímáme jinak i to, co tyto naše hodnoty ohrožuje. Německo považuje scientologické hnutí za velmi nebezpečné, dokonce za ohrožení demokracie, Spojené státy jsou naproti tomu výrazně benevolentnější.

- Ale třeba takoví Vesmírní lidé mi přijdou spíše legrační.

No vidíte. Zrovna toto hnutí si zasloužilo velkou pozornost kolem roku 2000. Tehdy očekávalo brzký odlet části lidstva s mimozemšťany na Jupiter, snad už i prodávalo letenky. Představa komunikace s vesmírnými bytostmi vám může připadat legrační, ale někteří ničili všechno ze svého majetku, co údajně obsahovalo negativní, hrubé vibrace. A odložení vlastního hrubovibračního hmotného těla nebylo v této situaci vůbec nepředstavitelné… To, co vám připadá legrační, se najednou mohlo stát vrcholně nebezpečným. Reálné nebezpečí není ani tak v obsahu nauky, ale v charismatickém vztahu. Vůdci pak stačí jen na něco pomyslet, a následovníci to s nadšením vykonají. Fanatismus může vzniknout uprostřed společenství s jakoukoli naukou, třeba i v římskokatolické církvi.

- V nemocnici se mnou ležel člověk z katolické komunity, který měl kolem pasu ostnatý řemen. Sestra utekla, když ho převlékala. Mám dojem, že pocházel z okruhu kolem katolického kaplana Mikulici, kde docházelo i k pokusům o sebevraždy.

Ano, to byla jakási “sekta” uprostřed katolické církve. Církev naštěstí situaci vyřešila, podle mě docela dobře. Poskytla pastorační péči těm, kteří odešli, a pan farář Mikulica ztratil své postavení a velkou část vlivu.

- Pamatuji, jak po revoluci agitovaly nové církve na školách a “náboráři” za slib výtisku Bible zvali děti k nim do komunity, kde je dál zpracovávali. Bylo nám třináct.

Dnes by to školy většinou nedovolily. Společnost je vůči propagaci náboženství hodně ostražitá, ovšem i slepá vůči náboženskému náboru, který jako náboženský nevypadá. Je docela časté, že učitelky v mateřských školách poskytují dětem kosmickou energii reiki, vyprávějí jim o tom, jak je chrání andělé, nebo je učí vidět auru a “čistit” ji od negativních energií. Možná ti lidé s Biblí byli ještě zlatí, protože alespoň nic nepředstírali.

- To říkáte ironicky.

Ne tak úplně. Oddaní Kršny ve školách a školkách občas vykonávají s dětmi rituály podle indické náboženské tradice, což najdete i na YouTube. Kdyby to viděl židovský, křesťanský nebo muslimský rodič, tak asi vyskočí z kůže.

- Je ateistický český národ živnou půdou pro podobné spolky?

Český národ není ateistický. Nemá moc rád to, co se nazývá “náboženství”, a hlavně nesnáší náboženské instituce, tedy nejvíce církve. To je ostatně patrné i na věčných sporech o církevní restituce. Z historických důvodů prostě máme k církvím mimořádně velkou nedůvěru. To se pak projeví při sčítání lidu. Přitom je tady oblíbená jóga, homeopatie, meditace, ohromná je obliba věštění všeho druhu, víra v kosmické energie je téměř obecná. Když registrujete tyto necírkevní projevy náboženství, nemůžete si myslet, že jsme národ ateistů. Spíše naopak.

- V souvislosti s vůdci jste zmínil náboženský či politický koncept. Co takoví komunisté?

Kromě explicitních náboženství, za jaká je považováno křesťanství nebo buddhismus, jsou i náboženství implicitní. Náboženské systémy, které se samy za náboženské nepovažují, a někdy dokonce proti náboženství bojují, ale zároveň vykazují všechny charakteristiky náboženství a u svých stoupenců hrají roli náboženství. Nejtypičtějšími implicitními náboženstvími jsou politické ideologie – nacionalismus, národní socialismus a samozřejmě komunismus.

- Vyhrožoval vám za těch dvacet let někdo?

Ne. Občas někdo napíše panu děkanovi na fakultu nebo hrozí trestním oznámením. Ale nic vážného to nikdy nebylo. Chápu, že mohu někoho naštvat. Náboženství vždycky musí být viděno jinak zvenku a jinak zevnitř. Jako muslimovi by mi asi nebylo příjemné, kdyby o mně psal nemuslim. Protože já jako muslim se přece cítím jako největší odborník na islám.

- Působil jste jako kazatel Církve bratrské. Nezpochybnily zážitky se sektami vaši víru?

Určitě to zpochybnilo naivní důvěru v církev, pokud jsem ji kdy měl. Chápu, že ani církev není společenství andělů. Víru v Krista jsem si vybojoval v mládí a tu jsem neztratil. Protestantská tradice, kterou jsem přijal za svou, navíc dovoluje a podporuje kritické otázky, takže se peru s Bohem a církví a nezdá se mi, že by mi to škodilo. V Bibli se hledá pravda pomocí dialogů a hádek s Bohem a mezi lidmi. Nikdo tu pravdu nemá, ale každý k ní může směřovat. V tom je možná trochu rozdíl oproti té zkušenosti, kterou jste udělal se Šrí Mátadží.

Zdeněk Vojtíšek (50) Docent, doktor filozofi e (PhDr.) a teologie (Th . D.) je vedoucím katedry religionistiky Husitské teologické fakulty UK. Přednáší také na Evangelické teologické fakultě UK. Před dvaceti lety spoluzaložil Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, občanské sdružení, jehož členové většinou pocházejí z akademického prostředí. Shromažďují informace o nových náboženských hnutích, z nichž vybudovali archiv. Věnují se duchovnímu poradenství a psychoterapii pro ty, kdo se novými náboženskými hnutími cítí negativně zasaženi. Vojtíšek za komunismu působil jako laický kazatel Církve bratrské, dnes je šéfredaktorem časopisu o náboženství Dingir a autorem řady publikací o náboženských hnutích.

*Ufoni a nadsamci Když se blížily kosmické lodě Vesmírných lidí, jedna přívrženkyně vzala plamenomet a ožehla doma veškeré vybavení včetně futer, aby se zbavila zákeřných štírků. České sektářství není legrace… V českých zemích patří mezi nejznámější sekty imanuelité. Po revoluci si Jan Dvorský uvědomil, že je reinkarnovaný mesiáš Parsifal Imanuel a v roce 1993 vydal knihu Syn člověka, podle níž je každý člověk kromě něho převrácencem – tedy muž ženou a naopak.

Založil hned několik komunit, jejichž členové přerušili styky s rodinami a děti neposílali do škol. Strádali, pracovali, postupně byli ve zbědovaném stavu vylučováni, snažili se zemřít hladem a často končili na psychiatrii. Dvorského stíhala policie a několik členů bylo odsouzeno za ohrožení mravní výchovy dětí. Nedávno se Parsifal vrátil i se ženou Lucií (dcerou herečky Mileny Dvorské), osmi dětmi a ani ne ročním vnukem Edgarem do Česka a na kraji Prahy si najali dům. Sektářské tendence se občas vyskytnou i v klasických církvích. V roce 1994 vyšlo díky pokusu o sebevraždu jednoho studenta najevo, že v katolické farnosti v pražských Vršovicích vede kněz Vladimír Mikulica zcela izolovanou a absolutně oddanou komunitu mladých lidí, kteří o ní měli zakázáno mluvit. Spali několik málo hodin denně, skoro nejedli a nosili uniformní oblečení. Mikulica jim musel schválit i odpočinek, koupi kartáčku na zuby či třeba návštěvu u rodičů. Provinění se fyzicky trestala.

To skupina Poetrie kolem Jaroslava Dobeše zvaného Óm nadsamec či Guru Jára proslula tím, že své následovnice léčil souloží. “Duchovních seminářů” vedl v letech 1996–2007 desítky a dívek takto “odháčkoval” (jak se tahle tantrická zasvěcovací technika nazývá) více než stovku. Dnes je z Óm nadsamce umělecký fotograf.

S přelomem tisíciletí zažil svůj vrchol i Ivo Benda a Vesmírní lidé, kteří pozemšťanům tak láskyplně pomáhají. Benda vydal desítku knih o hovorech se svými přáteli z vesmíru, videa o jejich přistání a zaplavil Česko jásavě barevnými plakátky o hrozbě očipování, které plánují ještěři z temných světů. V roce 2001 prý domluvili Vesmírní lidé prezidentu Havlovi schůzku s mimozemšťany, ale on jim ani neodpověděl…

Hnutí Grálu bylo spojováno s kuřimskou kauzou z roku 2007, při níž došlo k týrání dětí. Sekta kolem Josefa Škrly a později jeho dcery Barbory totiž vyznávala podobné učení, vycházející z knihy Poselství Grálu, jíž se jen v Česku prodaly desetitisíce výtisků. “Pan Škrla byl údajně původně jeho příslušníkem a později z něj odešel. Okruh kolem Barbory Škrlové jsou souputníci Hnutí Grálu, takže není divu, že se hnutí od nich distancovalo,” říká Zdeněk Vojtíšek. Podobně charismatickou vůdkyní jako Škrlová je Ladislava Kujalová-Jurová, která od roku 1992 vede zcela uzavřené společenství Kosmického zen-buddhismu (dříve Most ke svobodě) v Kuroslepích na Třebíčsku.

Dvacítka členů vůdkyni odevzdala všechen majetek, u hájovny v lesích si staví hrad a těší se, že přejdou do jiné dimenze. Záchrana přijde patrně z Marsu, kde má guru i pravou rodinu. Tvrdá kázeň, zákaz smíchu, sexu a fyzické trýznění – kvůli němu na Kujalovou-Jurovou podali trestní oznámení příbuzní dvou nezletilých dětí, které v komunitě žijí. Případ řeší policie. —*Svatyně smrti Svět si připomíná 35. výročí největší masové sebevraždy historie. Stála za ním sekta Svatyně lidu. Sobota 18. listopadu 1978 je jedním z nejděsivějších dní, jaké Amerika zažila, a má ho na svědomí kazatel Jim Jones, který založil sektu Svatyně lidu a považoval se za reinkarnaci populárních ikon – od Ježíše po Batmana. Desetitisíce příznivců “meditovaly” i za pomocí drog a sexuálního zneužívání. V roce 1974 zřídil v jihoamerické Guyaně zemědělskou komunu Jonestown, kterou se po čtyřech letech vydal vyšetřovat kongresman Leo Ryan. Zjistil, že Jones své zmanipulované příznivce nenechá odejít, a když vzal některé s sebou, kazatelova ochranka zastřelila kongresmana i členy doprovodu. Po útěku zbylých nařídil Jones sebevraždu kyanidem a zastřelením. Zemřelo celkem 915 lidí včetně 230 dětí. Nedlouho předtím, v roce 1975, byla založena “mimozemšťanem” jménem Do sekta Nebeská brána. Stovky lidí mu uvěřily, že jsou též mimozemšťany, jejichž lodě havarovaly na Zemi. Všech devětatřicet zfanatizovaných přívrženců sekty spáchalo sebevraždu v roce 1997 v americkém Santa Fe, když se na obloze objevila Hale-Boppova kometa. V jejím závěsu letělo UFO, které zničí svět a členy sekty vezme na palubu. Mrtvoly byly objeveny v postelích, na sobě měly teplákové soupravy a tváře přikryté fialovými šátky. Všichni zanechali zavazadlo s osobními věcmi i dopisy na rozloučenou. Podobnou víru razil i Řád slunečního chrámu – sekta v kanadském Quebeku, jejichž pět přívrženců se v roce 1997 upálilo. Tím údajně nastoupili cestu na hvězdu Sirius, kde na ně mělo čekat dalších padesát členů, kteří byli od roku 1994 rituálně obětováváni. Vyskytly se případy, kdy sekta ohrožuje i okolí. Davidovská větev adventistů sedmého dne se v Texasu připravovala na střet a armádou, v němž jí měli pomoci andělé a obrovský arzenál zbraní, jímž se na své farmě vyzbrojila. Když se agenti FBI pokusili v roce 1993 zjistit, co se v sektě děje, davidiáni jich několik zastřelili. Při boji pak ranč zapálili a skoro devadesát jich (včetně dětí) uhořelo.

Teroristickou organizaci připomínalo i japonské hnutí nového náboženství Óm šinrikjó, které v roce 1984 založil Asahara Šókó a v roce 1995 stál za smrtícím sarinovým útokem v tokijském metru. V pěti skupinách vypustili členové sekty nervový plyn hned v několika stanicích. Třináct lidí zabili, padesát velice těžce poranili a přes tisíc dočasně oslepili. Sektáři v čele se slepým vůdcem Asaharou Šókó byli pak popraveni či odsouzeni k doživotnímu vězení. Sekta působí dál, byť pod dohledem policie. V roce 2000 se přejmenovala na Aleph, zřekla se násilí a omluvila se obětem.

.

.

Comments are closed.