..
Olomoucký deník
11.03.1999
BLANKA OUJEZDSKÁ
Den po svém návratu z Egypta se cestovatel, jogín, bývalý horolezec, ale především tulák putující za štěstím, zastavil i v Prostějově. Než se do země pyramid opět vypraví, čeká jej několik setkání s otevřenými lidmi, jež chtějí poodhalit zákoutí vlastní duše. Osmadvacetiletý muž s pronikavým pohledem se toulá světem od doby, kdy těsně před revolucí emigroval do Itálie. Doma totiž neměl na růžích ustláno. Pochopení nenašel ani v kruhu svých nejbližších. Už jako dítě viděl astrální bytosti a objevil v sobě i další zvláštní schopnosti. Poté, co opustil rodnou Příbram, se jeho útočištěm na chvíli staly lesy jižní Francie. “Lezl jsem po skalách, krmil ptáky z dlaní, věnoval se rozjímání a sestavoval horoskopy,” vybavuje si čerstvou vůni svobody a s úsměvem dodává: “Horolezectví bych provozoval i nadále, kdyby mi jej mistři nerozmluvili jako příliš světskou zábavu.” Ačkoliv dnes může unavené tělo složit v nedalekém klášteře, doma je všude a zároveň nikde. Pokládá se za vesmířana, který je neustále v pohybu. Aby odpověděl na otázku, jaké místo na Zemi je mu nejbližší, musí dlouho přemýšlet: “Snad Sicílie. Jako národ mi však nejvíce sedí Tibeťané, kteří člověka neměří skrze peníze a značku auta.” si nepovídá o tajemných šamanech, moudrých guruech, krásných místech a záhadných ozvěnách, jen s návštěvníky přednášek.
Také Prostějované jej znají z víkendových akcí, jejichž společným jmenovatelem je putování za štěstím. Na žádném setkání neopomene zdůraznit: “Necestujte a putujte. Staňte se mistry putování ve svých životech a nezůstávejte jen turisty.” Právě zážitky dělají z turistiky pouť. Když ale putuje společně víc lidí, také to není ono. Na svých toulkách fotí mladý “bezdomovec” zřídka. Jednak se nepovažuje za dobrého fotografa, ale hlavně nemá žaludek na to, aby kvůli jednomu snímku musel svým bleskem vyrušit rozjímajícího šamana.
Do svých přednášek mnohdy zařadí i jednu z nejjednodušších meditací, kterou bez problému zvládne každý středoevropan. Je to známé koukání doblba. Když se řeč stočí na umění šamanů, nelze nevzpomenout zázračné léčitele z Filipín. Jedné operaci, která trvala deset minut, přihlížel i Jára. “Existují tři způsoby léčení. První je ten, jak jej známe z televize. Další metoda spočívá v kousku vaty, který se ponechá tři dny v těle, aby vytáhl špatnou energii. Úlevu pocítí i pacient přes noc zahrabaný po krk v písku,” vysvětluje Jára a všem, kdo prožije zázrak na vlastní kůži, doporučuje nedělit se o zážitek. “Lidé vám nevěří a ještě vás znechutí,” radí učitel léčebných meditací.
Loading ...
